Zřejmě nejznámějším místem, kde »oslíkové taxi« funguje, je hlavní město Fira a Oía. Podle ochránců zvířat ale zvířata musí dřít v nepředstavitelných podmínkách hraničících s týráním. Na nohou jsou sedm dní v týdnu, dlouhé hodiny na přímém slunci bez přístřešku, vody i jídla.

S rozmachem obezity navíc nebohá zvířata musí tahat do kopce stále těžší turisty. To jim způsobuje bolestivá zranění a otevřené rány od sedel. Místního se ale svého výnosného byznysu vzdát nechtějí a začali oslíky křížit s mulami, aby dosáhli u zvířete větší nosnosti a výdrže.

„Doporučuje se, aby zvířata nenosila více než 20 % své vlastní tělesné hmotnosti. Obézní turisté s nadváhou, společně s nedostatkem stínu a vody, úmorným vedrem a 568 dlážděnými schody představují problém. Mělo by být zavedeno omezení hmotnosti. U oslů by to nemělo být víc než 50 kilo,“ vysvětlil mluvčí charity Help the Santorini Donkey (Pomozte oslíkům ze Santorini).

Za jeden den osel vytáhne turisty nahoru přibližně čtyřikrát až pětkrát. Jak se ale sezóna na Santorini postupně prodlužuje, oslíci dřou stále více. Ve finále jsou v zápřahu skoro celý rok a pokud zrovna nevozí turisty, tak tahají odpadky, nebo stavební materiál.

„Jsou tu i dobří majitelé, kteří dodržují pravidla, ale všeobecně jsou oslové zapřáhnuti až do úmoru a poté zlikvidováni, když jejich pracovní život skončí. Jsou nuceni pracovat v hrozných podmínkách bez vody, přístřešku nebo odpočinku, a pak je nacházím uvázané u svého útulku, jen stěží naživu,“ popsala Christina Kaloudi, která na Santorini provozuje útočiště pro vysloužilé oslíky. Někteří majitelé se podle ní ale neobtěžují ani osla odvést k útulku a prostě ho nechají někde uvázaného svému osudu, nebo ho rovnou shodí ze skály, aby nemuseli platit za utracení.

„Spousta lidí se nestará o blaho zvířat, ale v době sociálních médií je pro místní obyvatele mnohem těžší tutlat týrání. Nechceme místní připravit o obživu, ale chceme je donutit, aby se o osly dobře a humánně starali,“ dodala aktivistka.