Jak to vše začalo?: Příběh centra Love Dogs

Na počátku tohoto příběhu byl obyčejný den jako každý jiný, ve kterém mne přizvala Lenka Love k projektu Love Dogs. V bezprostřední debatě padla i myšlenka výstavby nového útulku. A zde byl impuls pro mne jako designéra a člověka milujícího zvířata.
Když jsem se zamyslela nad celou problematikou týkající se přeplněných útulků, usoudila jsem, že výstavba pouhého „dalšího útulku“ v řadě předchozích nic neřeší a je nutné se zamyslet nad danou problematikou mnohem komplexněji, z mnoha úhlů pohledu. A těch je hned několik.
Jeden ze strany správce útulku, pečovatelů o zvířata a provozovatelů, druhý z pohledu psa přicházejícího do útulku ve značném stresu a mnohdy z otřesných životních podmínek, třetí ze strany člověka vcházejícího do útulku. 

Když jsem si prošla fotografie náhodně zvolených objektů poskytující azyl pejskům bez domova, všechny měly něco společného, a to nevlídnou až depresivní tvář.

Představila jsem si sebe v kůži pejska, který je zde mnohdy roky umístěn – uzavřen, ale také sebe v kůži dítěte nebo dospělého člověka, který si sem má přijít najít svého přítele a parťáka na celý život.

Jako designér z emocí a vizí sestavuji ihned obraz, který nejen vidím, ale v duši i prožívám. Nechtěla jsem vidět chladnou šedivou podlahu, prázdný kotec s miskou a smutného psa, ale nový lepší příběh a budoucnost, prostředí, které je nám blízké, a které rádi budeme navštěvovat nejen za účelem adopce, ale i za účelem kontaktu se čtyřnohými obyvateli centra s možností pomoci jim.

Sama sebe jsem se v tu chvíli ptala, jak je možné, že je celá rodina ochotná jet přes půl republiky trávit čas v ZOO nebo na farmu, kde se dívá na zvířata v klecích či výběhu, a ještě za to ráda zaplatí? Do útulku, kde jsou zrovna tak zvířata nám nejbližší, se mnohdy bojí vstoupit, a ani se o tématiku útulků nezajímají.

Takto jsem si pokládala jednu otázku za druhou a došla k závěru, že by měl nový koncept útulku zcela zbourat hranice a poskytovat takové služby a úroveň, která zajistí nejen útulný dočasný domov a 100% péči psům v nouzi. Výsledkem by mělo být prostředí vhodné pro každodenní návštěvy a pohyb člověka, který zde přijde rád a bez obav z nepříjemného zážitku.

Bez váhání jsem Lence nabídla, že bych útulek ráda navrhla, ale takový, který přepíše dějiny v historii útulků a v součinnosti programu Love Dogs se stane komunitním, vzdělávacím a terapeutickým centrem otevřeným pro širokou veřejnost bez rozdílu věku, pohlaví a společenského postavení.

Nejvyšší přidanou hodnotou centra Love Dogs nejsou jen barevné a hravé pokoje – kotce pro pejsky v útulku, parky a hřiště nebo prostory pro výcvik pejsků, ale především centrum vzdělávací, kde plánujeme pro děti i širokou veřejnost meetingy, workshopy, canisterapie, terapie a ozdravné pobyty pro děti s různými omezeními či hendikepy, mezi které patří i stále častější porucha autistického spektra, u níž mají canisterapie velmi příznivé výsledky.V centru Love Dogs najdete i veterinární kliniku, kavárnu, psí hotel, psí salón, ale také psí hřbitov za duhovým mostem, kde si budete moci posedět na lavičce či barevné židli pod stromem s duhovým kmenem z obojků, který má připomenout nám všem, jak barevný a radostný je život ve společnosti těch nejvěrnějších čtyřnohých přátel – psů.

O spolupráci na projektu jsem požádala Arch. Václava Kociána, který mou výzvu přivést na svět unikátní centrum a postavit „psí město-svět“ přijal s nadšením, neboť i jeho rodina miluje psy a obklopuje se přírodou a stejně jako my, vnímá projekt Love Dogs jako společensky velmi přínosný.

Hlavní myšlenkou celého konceptu je od počátku do konce otevřenost, udržitelnost a variabilita, díky které budeme moci oslovit každého člověka a dát o to větší naději pejskům na nový život v láskyplné rodině Love Dogs.

Otevřenost směrem ven i dovnitř je jeden z nejdůležitějších prvků konceptu LoveDogs. Prostor pro všechny bez rozdílu věku, pohlaví, společenského postavení. Všechny spojuje láska ke zvířatům a úcta k přírodě i lidem.

Centrální prostor jsme tedy s Václavem jednoznačně viděli ve formě kruhu, který symbolizuje opakování, nekonečnost a zároveň vyvolává pocit bezpečí uvnitř jádra, ale také stmeluje a sdružuje vše uvnitř. 
Aby byl celý koncept životaschopný, je potřeba jej nastavit do udržitelných mezí, a to neznamená pouze začlenění množství alternativních zdrojů energie či zpracování odpadů, ale také využití použitých, recyklovaných nebo recyklovatelných materiálů a lehce obnovitelných materiálů.

Všechny objekty v prostoru jsou koncipovány jako skeletový systém, který je dle potřeby možné modifikovat.
Kruhové platformy tvoří střechu i podlahu vytvářející prostor pro volné tvarování jednotlivých prostorů.

Blanka Karhanová, designérka